Les nás obklopí ze všech stran. Naše pozornost může putovat od drobných věcí na zemi až vysoko do korun stromů, kde větve tvoří nad sebou položená zelená patra. V místnosti většinou vidíme stěny, podlahu a strop, na ulici se díváme především před sebe, ale lesem jsme doslova pohlceni. Můžeme sledovat cestu pod nohama, propletené kmeny stromů kolem nás i koruny nad hlavou. Naše oči i mozek tak dostávají mnoho různých podnětů.
Při chůzi se zároveň probouzí celé tělo. Svaly pracují, srdce začne trochu rychleji pumpovat krev a dýcháme o něco hlouběji. Kyslík ze vzduchu se dostává do plic a odtud do krve, která ho rozváží po celém těle. Potřebují ho i ty nejmenší části našeho těla, naše buňky. Uvnitř buněk máme drobné struktury zvané mitochondrie, které z živin a kyslíku získávají energii. Díky této energii můžeme růst, pohybovat se, přemýšlet i opravovat všechno, co se v našem těle během dne opotřebuje.
Pohyb a pobyt venku prospívají také našemu mozku. Když kráčíme lesem, mozek zpracovává zvuky, vůně, barvy, světlo i pohyby kolem nás. Naše nervové buňky, neurony, si neustále předávají zprávy a pomáhají nám poznávat, co se kolem nás děje. Zároveň se učíme všímat si drobných změn v prostředí, hledat cestu, odhadovat vzdálenost nebo třeba poznávat stromy podle jejich listů a kůry.
Les nám přitom nenabízí jen pohyb a vzduch. Můžeme jít po cestě, zastavit se u mraveniště, poslouchat ptačí zpěv nebo jen chvíli pozorovat větve, které se pohybují ve větru. Naše tělo pořád pracuje, ale naše pozornost nemusí neustále přeskakovat z jedné věci na druhou. Možná právě proto máme po procházce v lese často pocit, že jsme si odpočinuli, i když jsme přitom ušli několik kilometrů. Naše tělo dostalo pohyb, buňky kyslík a energii, mozek spoustu zajímavých podnětů a naše pozornost prostor, ve kterém mohla na chvíli volně putovat.
