Hana znala červenku od dětství. Její drobnou postavu vídala mezi keři, v lesním podrostu i na okrajích mýtin. Zpěv červenky patřil k jejímu životu stejně jako šumění listí a zurčení lesních potoků. Tehdy ještě netušila, jak hluboko se jí jednou vryje do paměti.
V zimě roku 1281, když byla držena v zajetí, se pro ni všechno změnilo. Dny v temné věži se táhly a dlouhé noci přinášely chlad, samotu a beznaděj. Hana nemohla svobodně vyjít do lesa, dotknout se vlhké půdy ani se zaposlouchat do hlasů ptáků. Zůstaly jí jen vzpomínky na domov a krajinu, k níž patřila.
A potom zaslechla červenku. Její zpěv k Haně doléhal zvenčí, líbezný a čistý uprostřed zimního ticha. Byl to hlas, který znala odjakživa, a přece jí tehdy připadal vzácnější než kdy dřív. Připomínal jí les, svobodné dny i všechno, co jí bylo násilím odňato. Na okamžik jako by se zdi věže vzdálily a Hana se znovu ocitla tam, kam patřila.
Červenka se stala její jedinou útěchou. Nemohla otevřít dveře ani změnit osud, ale její zpěv Haně připomínal, že za kamennými zdmi stále existuje svět plný života. Les nezapomněl zpívat, ani když ona sama nemohla svobodně žít.
O víc jak deset let později, v létě roku 1292, se Hana vydala k vrchu Mokřinka nad Mlžnou řekou. Nedaleko malé osady, která ležela na cestě z Křivoklátu k Týřovu, potkala starší ženu sbírající lesní byliny. Věděla, že její rodinu sužují nemoci a že její muž ztrácí chuť do života. Rozhodla se jí pomoci.
Když žena před Hanou poklekla v domnění, že spatřila nadpřirozenou bytost, dívka ji klidně vyzvala, aby vstala a naslouchala.
Vyprávěla jí o mladíkovi, kterého pronásledovaly děsivé sny. Ve spánku se mu vracel obraz královského ohnivce, jehož hořící louč protínala tmu a jehož pohled ho naplňoval hrůzou. Jednoho jarního dne se však v jeho snu objevil les zalitý sluncem, rozkvetlé sasanky a jaterníky a drobný ptáček s červenou hrudí.
Červenka usedla na větev a zazpívala. Její hlas mladíkovi připomněl krásu světa, na kterou ve svém strachu zapomněl. Hana mu ve svém vyprávění přisoudila také radu, jak připravit bylinnou směs z dobromysli, třezalky a mateřídoušky, doplněnou o rozkrájené bobule jeřábu.
Směs Červenka odráží vůni skalní lesostepi nebo světlého dubového lesa, ze které byliny v ní obsažené pochází. Na mysl působí krátkodobě (mateřídouška) i dlouhodobě (třezalka). Odvar má po krátkém vaření podobně jako hrudníček červenky červenou barvu, kterou způsobují komplexy hypericinů a tříslovin z třezalky.
„Proto směsi říkám Červenka,“ vysvětlila ženě. „Její zpěv mi kdysi pomohl vydržet chvíle, kdy jsem neměla nic, čeho bych se mohla držet. Nemohla jsem odejít, nemohla jsem změnit, co se mi dělo. Ale mohla jsem naslouchat. A dokud jsem slyšela její hlas, věděla jsem, že svět, který miluji, je tu stále se mnou.“
Na okamžik se odmlčela a zadívala se k lesním vrchům. „Člověk někdy potřebuje jen připomenout, že život je pořád někde nablízku, že i v zimě může zaznít zpěv a že po dlouhém trápení může znovu přijít jaro.“
Tak Hana pojmenovala svou první bylinnou směs. Vzpomínka na červenku ji provázela od dětství, ale právě během zajetí poznala, jakou sílu může její zpěv mít. Od té doby pro ni tento drobný pták znamenal útěchu, odvahu a naději, která člověku pomůže vydržet. Který jiný ptáček dokáže zpívat a bránit své místo uprostřed tuhé zimy?
Hana sama byla jako červenka, odvážná a nezávislá. Stejně jako tento drobný pták se nebála hájit své území ani se postavit silnějším protivníkům. Někdy stačí jediný ptačí hlas za oknem věže, aby člověk nezapomněl, že za jejími zdmi stále čeká celý svět plný drobných radostí.
K dalšímu čtení
Křivoklátský herbář: Praktický průvodce světem bylin (e-kniha)
Křivoklátské směsi: Příběh o překonání minulosti skrze poznání přírody (e-kniha)