Hana si z dětství pamatovala chvíle, kdy se její život mohl vydat docela jinou cestou. Byly jí čtyři léta, když ji postihla nemoc, na kterou ve stejnou dobu zemřela její maminka. Otec tehdy odmítl přijmout, že by mohl přijít i o své dítě. Vzal dceru do náruče a vydal se hledat pomoc. Putoval s ní přes zalesněné kopce a hluboká údolí, unavený, hladový a stále více vyčerpaný. Přesto šel dál. Každý další krok mu připomínal, že ještě neudělal všechno, co mohl.

Pomoc nakonec našel u staré bylinářky, která se o Hanu postarala. Dívka se uzdravila a její otec si oddechl. Maminka se však nevrátila. Její tělo později spočinulo na pohřební lodi, která pomalu odplouvala po Mlžné řece. Hana tehdy stála na břehu pod vysokou lípou, v jejíchž listech slyšela maminčin hlas. Tehdy ještě nedokázala pochopit celý význam smrti, ale navždy si zapamatovala, jak snadno může člověk ztratit někoho, koho miluje, a jak nesmírně důležité je mít vedle sebe někoho, kdo se nevzdá.

„Když jsem byla malá, můj otec mě nesl přes půl kraje, aby mi zachránil život,“ vyprávěla v létě roku 1292. „Byl unavený a nevěděl, jestli najde pomoc včas. Přesto mě nepoložil na zem, aby si odpočinul, a nevrátil se domů, když mu docházely síly. Nesl mě dál, protože jsem byla jeho dítě!“

Hana se na chvíli odmlčela. Před očima se jí znovu objevil otec, jeho pevné objetí a tvář poznamenaná únavou. Tehdy byla příliš malá, aby pochopila, co všechno pro ni udělal. Teprve později si uvědomila, že jeho největším darem nebyla samotná cesta k bylinářce, nýbrž nezastavitelné odhodlání, s nímž ji podstoupil.

„Vedle domku, kde mě stará žena ošetřovala, jsem poprvé spatřila zblízka žlunu. Její smích se rozléhal lesem a ona neúnavně prohledávala kmen stromu. Znovu a znovu odkrývala kůru a hledala potravu. Nevěděla jsem, že si ji jednou spojím s příběhem svého otce. Nevěděla jsem ani, jak moc mě tento zážitek přesvědčí o tom poznávat byliny až k těm nejmenším částem světa, ze kterých jsou tvořeny.“

Žluna Hanu zaujala svou vytrvalostí. Dokázala najít skrytou potravu tam, kde by jiný pták hledal jen marně, a pokračovala, dokud nedosáhla svého záměru. Žádný jiný u nás žijící pták totiž nedokáže uprostřed zimy pronikat tak hluboko do mravenišť, do podstaty našeho světa, a vyhledávat potravu ukrytou pod zemí. Žluna si sama vytesává hnízdní dutiny do kmenů stromů, které později poskytují domov také dalším druhům ptáků, jež si vlastní dutiny vytvořit nedokážou.

„Proto jsem svou další směs pojmenovala Žluna,“ vysvětlila ženě. „Připomíná mi, že někdy musíme vytrvat, i když nevíme, zda uspějeme. A že láska se nejčastěji neukazuje ve velkých slovech, ale v tom, co jsme skutečně ochotni udělat pro druhého.“

Směs Žluna spojovala byliny, které Hana znala z křivoklátských lesů, luk a zahrad. Patřil do ní svízel, řepík, zlatobýl, máta a meduňka, doplněné bezovými květy. Bylo možné přidat také sušené maliny, list maliníku a květ pampelišky.

Každá z těchto rostlin měla své místo v krajině a v lidové tradici. Hana v nich viděla připomínku toho, že život a jeho zdraví stojí na mnoha drobných věcech, které se navzájem doplňují. Stejně jako les potřebuje stromy, byliny, ptáky i skryté obyvatele půdy, potřebuje člověk péči, odpočinek a blízkost druhých.


Látky obsažené ve směsi Žluna působí na životně důležité orgány od jater a ledvin po plíce. Nálev má podobnou barvu jako peříčka žluny zelené.

Starší žena naslouchala a pomalu přestávala vnímat Hanu jako tajemnou bytost. Před ní stála dívka, která sama poznala strach o život, ztratila maminku i otce, ale přesto si uchovala silnou vzpomínku na jejich lásku.

„Pamatuj,“ dodala Hana, „že pečovat o někoho neznamená mít moc nad jeho osudem. Znamená to zůstat mu nablízku, hledat pomoc a udělat všechno, co je v našich silách.“

Když se obě ženy rozloučily, starší žena se vydala zpátky k osadě. Hana zmizela mezi stromy a nad lesem se ozval pronikavý hlas žluny.

Od té doby se příběh o Žluně předával mezi místními bylinářkami spolu s příběhem o Července. Každá směs nesla vlastní poselství. Červenka připomínala útěchu a naději, která dokáže člověka podržet i v nejtemnějších chvílích během nejkrutější zimy. Žluna vyprávěla o obětavosti, vytrvalosti a lásce, která se projevuje především skutky.

K dalšímu čtení

Směsi bylin

Červenka: Zpěv, který přináší naději

Křivoklátský herbář: Praktický průvodce světem bylin (e-kniha)

Křivoklátské směsi: Příběh o překonání minulosti skrze poznání přírody (e-kniha)