Vilém, řečený Černý, se narodil přibližně kolem roku 1250. Už od mládí se zajímal o lidské tělo, nemoci a léčivé rostliny. Za vzděláním odešel do Montpellier, jednoho z významných evropských center lékařského učení 13. století. Seznámil se tam s díly Hippokrata a Galéna i s lékařskými poznatky arabských učenců. Studoval nemoci, rány, trávení, přípravu léčiv a především vztah mezi příznaky nemoci a celkovým stavem člověka.
Přezdívku Černý získal kvůli tmavým vlasům, hustému vousu a snědší pleti. Po letech cestování a pobytu na slunci jeho vzhled přezdívce ještě více odpovídal. Lidé ji používali tak často, že postupně téměř nahradila jeho skutečné jméno.

Po návratu do střední Evropy působil jako lékař v několika šlechtických domácnostech. Díky svým znalostem a doporučením se dostal do okruhu lidí kolem královského dvora Václava II. Na Křivoklátě léčil členy posádky, hradní služebnictvo i příchozí velmože. Mezi jeho pacienty mohl patřit také Hynek z Dubé. Na hradě nepobýval nutně trvale, ale vracel se tam podle potřeby.
V roce 1292 se změnily poměry v prostředí šlechty kolem královského dvora také v souvislosti se smrtí Zbislava Zajíce z Třebouně. Vilém mohl ztratit jednoho ze svých dosavadních ochránců, jeho působení na Křivoklátě však pokračovalo.
Při jedné cestě ho v lesích přepadli lapkové. Zachránil ho Litorad, člen křivoklátské posádky a Hanin přítel. Vilém cítil hlubokou vděčnost. Když mu Litorad později vyprávěl o Haně, zaujal ho její zájem o přírodu a její mimořádná schopnost všímat si podrobností.
V červenci 1292 se Hana s Vilémem setkala poprvé. Brzy ji začal neformálně učit. Nešlo mu o to, aby si pouze zapamatovala názvy bylin a jejich tradiční použití, ale chtěl ji naučit především pozorovat.
Při společných procházkách jí ukazoval rostliny, ale lékařské vědomosti jí často prozradil až poté, co je sama popsala. Ptal se, jaké mají listy, stonek a květy, na jakém místě rostou, kolik mají světla a vláhy a jak se během roku proměňují. Učil ji rozlišovat mezi tím, co skutečně viděla, a tím, co si pouze domýšlela nebo o čem snila. Podobně ji vedl při pozorování nemocných. Vysvětloval jí, že je třeba sledovat nejen horečku, ale také dech, barvu pokožky, oči, chuť k jídlu a celkové chování člověka.
Hana si začala vést vlastní poznámky pomocí črtů a zářezů do dřeva, ale i kreslit rostliny. Vilém jí ukazoval také své lékařské rukopisy a vyprávěl o učencích, jejichž díla poznal během studií. Postupně mezi nimi vznikl vztah založený na vzájemné úctě. On jí předával učené poznatky a zkušenosti z cest, ona mu ukazovala krajinu a rostliny Křivoklátska, které znal jen zčásti.
V roce 1293 musel Vilém odjet ke královskému dvoru do Prahy. Když tam koncem června vypukla nákaza, rozhodl se poslat na Křivoklát děti své sestry, aby je uchránil před nemocí. Věděl, že tam najdou bezpečné zázemí u Litorada a Hany.