Po Haně se v příběhu Křivoklátské směsi do popředí dostávají tři muži, Litorad, Vilém a Aldemo. Každý z nich představuje jiný způsob poznávání a prožívání světa. Litorad zkušenost, odvahu a praktické jednání, Vilém lékařské poznání a pozorování přírody, Aldemo filozofické myšlení a hledání zákonitostí světa.
Jejich výběr nebyl výsledkem předem připraveného schématu, ale vyplynul přirozeně z toho, jak se příběh Hany postupně rozvíjel. Mužské postavy totiž mohou představovat různé způsoby myšlení, se kterými Hana navazuje vztah a jejichž prostřednictvím poznává svět. Každý z nich přináší něco jiného, každý má vlastní zkušenosti, schopnosti i pochybnosti. Hana je však všechny svým způsobem přesahuje.
Hana je bylinářkou, pozorovatelkou, myslitelkou a člověkem hluboce spojeným s krajinou a životem. Zatímco muži kolem ní ztělesňují různé cesty k poznání, Hana v sobě tyto cesty přirozeně spojuje. Nelze říci, že by byl některý z těchto přístupů ke světu lepší nebo horší, protože teprve společně vytvářejí úplnější obraz světa. Hana je ústřední postavou proto, že nedělí poznání přirozeného řadu světa na jednotlivé přístupy nebo obory, ale chápe jej jako celek.

Svou roli v tom sehrálo také prostředí a doba, ve které se příběh odehrává. Ve středověkém světě byly některé oblasti vzdělanosti, filozofie a organizovaného poznávání přírody převážně mužskou doménou. Mužské postavy tak Haně umožňují vstupovat do různých podob tehdejšího poznání, které by pro ženu jejího postavení nemusely být snadno dostupné. Vedle historického hlediska je tu také symbolická rovina ženského a mužského principu. Hana představuje princip života, přirozenosti, plodnosti a propojenosti, zatímco muži kolem ní přinášejí různé způsoby, jak svět poznávat, pojmenovávat a porozumět jeho zákonitostem. Nejde o pevné rozdělení vlastností podle pohlaví ani o nadřazenost jednoho principu nad druhým, ale jejich vzájemné setkávání vytváří napětí i soulad, z něhož vzniká úplnější obraz světa. Hana přitom není pouhým protějškem mužských postav, ale samostatným středem příběhu, v němž se různé cesty poznání mohou setkávat a znovu spojovat.
Po prvním spánku během nočního bdění a vyprávění příběhů si Hana do vlasů zapletla jestřábí peříčka. Aldemo se na ni se zájmem díval. Když se ho Hana zeptala, jestli by nechtěl v tomto kraji zůstat, když se mu údajně tak líbí, on odpověděl: „Ty máš svůj boj a já svůj. Do pár měsíců zkrátka musím odejít a nic to nezmění, leda smrt.“
Hana vypadala smutně, zato Litorad se spokojeně usmíval. „Ale do té doby je ještě spousta času,“ dodal Aldemo. Ke střeše stoupal dým z ohně, který měl podle lidových představ vystoupat až k nebesům a spojit obyvatele domu se světem předků.
„Ty máš směsi spisů,“ řekla Hana před spaním, „já bych chtěla mít směsi bylin a myšlenek, které budou lidem pomáhat.“ Litorad už to povídání po celém dni stráveném cestováním nevydržel a znovu usnul.
– Kapitola druhá: Čtení z krajiny, Křivoklátské směsi: Příběh o překonání minulosti skrze poznání přírody