Každý biotop má v grafu dva body. Plný bod představuje období 2024 až 2025, prázdný bod rok 2026. Čím blíže jsou dva body k sobě, tím podobnější je jejich druhové složení. Biotopy, které leží dál od ostatních, mají naopak svébytnější skladbu druhů.
Z grafu můžeme podle pohybu bodů v průběhu tří let sledovat, zda se druhové složení jednotlivých biotopů vůči ostatním prostředím výrazně mění. Většina šipek je poměrně krátká a žádný z biotopů se neposouvá výrazně směrem ke středu ani od něj. Z dostupných dat tedy nevyplývá výrazná změna vzájemné podobnosti biotopů. V tak krátkém časovém úseku to není překvapivé. Výraznější proměny způsobené například zarůstáním, změnou hospodaření nebo šířením některých druhů se mohou projevit až při delším sledování.
Přesto se v grafu objevují zajímavé náznaky. Lesostepní pleše se druhovým složením postupně přibližují posledním zachovalým květnatým loukám. Podobný posun je patrný také mezi lužními a suťovými lesy. Naopak teplomilné a acidofilní doubravy se v současnosti jeví jako poněkud svébytnější součást zdejší krajiny.
U těchto změn je však třeba být opatrný. Z několika let a z dat získaných občanským mapováním nelze spolehlivě určit jejich příčinu. Sbližování lesostepních pleší a květnatých luk může například souviset s tím, že se charakter těchto dvou prostředí v některých částech Křivoklátska postupně přibližuje. Může v tom hrát roli ústup a zmenšování ploch květnatých luk, stejně jako skutečnost, že lesostepní pleše poskytují prostor řadě druhů, které se mohou objevovat i na loukách.
Suťové a lužní lesy se dnes často ponechávají bez zásahu, což umožňuje přirozený vývoj jejich vegetace, hromadění mrtvého dřeva a postupné vytváření podmínek pro druhy vázané na starší a přirozeně se vyvíjející lesní porosty. Zároveň se tím může paradoxně jejich druhové složení postupně více sbližovat, protože v obou typech lesů získávají větší prostor druhy snášející zastínění a vlhčí mikroklima.
Zajímavý je také vývoj teplomilných a acidofilních doubrav. Jejich větší odlišnost od předchozích let v grafu může naznačovat, že si tato stanoviště udržují nebo dokonce posilují svůj charakteristický druhový ráz. U světlých doubrav přitom může hrát významnou roli způsob hospodaření (zvláště citlivější lesnické hospodaření posledních let), protože jejich dnešní podoba je do určité míry výsledkem dlouhodobého působení člověka. Podobně jako květnaté louky mohou i světlé doubravy potřebovat určitou míru lidského či zvířecího narušování a prosvětlování, aby se udržely podmínky pro druhově pestré bylinné patro.
Teprve další roky pozorování ukážou, zda jde o skutečný dlouhodobý trend, nebo jen o krátkodobé kolísání způsobené omezeným množstvím zaznamenaných dat.
Jak algoritmus obrázek skládá (bez matematiky)?
V aplikaci Křivobjevy lidé označí například „Dubový les“ nebo „Louka květnatá“. Algoritmus pak podle pozorovaných druhů odhadne jemnější typ biotopu, například dubohabřiny (Dubový les), teplomilné doubravy (Dubový les), květnaté bučiny (Bukový les) a podobně. V závorce je vždy původní typ z mapování.
Graf ukazuje pouze biotopy, u kterých máme dostatek dat pro oba sledované časové body, aby bylo možné jejich vývoj porovnat. Algoritmus postupuje zjednodušeně takto:
Sesbírá rostlinná pozorování z občanského mapování na Křivoklátsku a přiřadí je k jednotlivým typům biotopů.
Zjistí, které druhy se v jednotlivých biotopech a obdobích objevují. Nejde tedy o jeden nález, ale o celkový obraz zaznamenané rostlinné skladby.
Porovná biotopy mezi sebou. Dva biotopy jsou si v grafu blízko, pokud mají podobné druhové složení, a daleko od sebe, pokud se jejich flóra výrazně liší.
Toto porovnání převede do roviny tak, aby vzdálenosti mezi body co nejlépe odpovídaly rozdílům v jejich druhovém složení. Osy nemají jednotky jako metry nebo stupně. Slouží pouze k názornému zobrazení podobnosti a rozdílů mezi biotopy.
Střed diagramu lze zjednodušeně chápat jako oblast, kde se soustřeďují biotopy s méně vyhraněným nebo více sdíleným druhovým složením. Směrem k okrajům se dostávají biotopy, které se od ostatních více odlišují. Technicky jde o ordinaci podobnosti, v odborné literatuře často označovanou zkratkou NMDS.
Když se bod v průběhu času posouvá směrem k ostatním biotopům, jeho druhové složení se jim začíná více podobat. Když se od nich naopak vzdaluje, jeho flóra se stává odlišnější a charakterističtější. Směr šipky tedy ukazuje, jakým směrem se druhové složení biotopu mezi sledovanými obdobími změnilo. Samotná délka šipky zároveň naznačuje, jak výrazná tato změna byla.
Dvourozměrné zobrazení má stress 0,117, což znamená, že graf poměrně dobře zachycuje vztahy mezi biotopy podle jejich druhového složení. Jednotlivé vzdálenosti proto můžeme používat především k porovnání podobnosti biotopů, nikoli jako přesné číselné vyjádření jejich rozdílnosti.